„K nahrávce se minimálně jednou za den vracím alespoň v myšlenkách, snažím se víc uvědomovat své chování a opravdu mám pocit, že se synkem začínáme být víc sehraní a nenaštvou mě věci jako dřív.
Třeba dnes jsem vařila a synek (3) si už chtěl hrát, nebavilo ho čekat, nechtěl mi pomáhat a začal jako obvykle běhat po kuchyni a šíleně ječet. Obvykle bych mu několikrát podrážděně řekla, že teď nemůžu a musí chvíli počkat, a ve finále bych bouchla a křičela.
Ale dnes mě vlastně zpětně rozesmála má reakce. Chvíli mi ten jekot nevadil a ignorovala jsem ho, pak jsem si říkala, že to přeci nedělá naschvál, aby mě naštval, ale že jen volá o pozornost. A tak jsem ze sebe udělala indiána, běžela jsem za ním, řvala jsem jako on a hrozně jsem ho zlechtala! Ve finále jsme se vlastně strašně nasmáli, zopakovali jsme to ještě několikrát a pak jsem měla i chvilku na to ten oběd dodělat.
Oba jsme měli dobrou náladu, syn si vzal hračky ke mně a bylo to nakonec moc prima. A ještě dnes, když jsem šla uspávat, tak jsem po dlouhé době měla pocit štěstí a lásky v srdci. Zní to možná zvláštně, ale jak jsem minule psala, že jsem odříznutá od emocí, tak jsem tohle opravdu dlouho nezažila.“